Jak (ne)rozumět emocím stárnoucích rodičůPřichází žena lehce po třicítce, možná starší. Pečuje o rodinného příslušníka ľ seniora či seniorku. Má mnoho úkolů v různých oblastech a sociálních sférách. Dělá, co může, aby vše zvládla, ovšem den má pouze čtyřiadvacet hodin a někdy se také musí jíst a spát. Není ani stonožka, ani ästoručkaô, tudíž nestíhá tak, jak by si představovala. Není světice a svého äpostuô má občas plné zuby. I přesto pokračuje. Žádné ädíkyô nepřichází, zato kritiky je na rozdávání. Uštědřuje si ji především sama: äMusíš být lepší, rychlejší, usměvavějšíů musíš být dokonalá.ô Omyl. Nemusí. |
Co říkají ostatní - Napsat recenzi
Na obvyklých místech jsme nenalezli žádné recenze.
Obsah
9 | |
10 | |
13 | |
16 | |
3 Bílá nemoc | 17 |
4 Specifické bariéry komunikace | 23 |
5 Superděti a supervztahy | 28 |
6 Musismus a skutkařství kontra asertivní práva | 36 |
8 To jsou paradoxy | 50 |
9 Může být stáří šťastné? | 59 |
10 Aby nás stáří jenom nemořilo | 69 |
11 Komunikace bez trpkosti | 77 |
12 Bariéry nejen komunikační | 98 |
13 Na konci | 102 |
14 Místo závěru bonus KPZP | 106 |
112 | |