Knihy veršů od Jana Nerudy

Front Cover
Nákladem knihkupectví Dr. Grégra a Ferd. Dattla, 1873 - 253 pages
 

What people are saying - Write a review

We haven't found any reviews in the usual places.

Popular passages

Page 187 - Snad osud lecjaký má ještě sen: však stál jsem vždy, kde svaté stálo právo, av mysli mé iv prsou všechno zdrávo — nechť nový cíl dá tedy nový den, zas začniž znovu osud, jak by od dítěte, jinými do mne, mnou do jiných prát — nechť čímkoli jsem ještě v božím světě, čím budu kdy, tím také budu rád.
Page 185 - Mne osud do kolébky tvrdé dal, pak na kazajku záplatu mi přišil, pláč trpký novým jenom pláčem tišil a jenom zkrátka mne vždy spořádal. Však kolem pýcha, pýcha — ach ta krutě hněte ! já začal jsem do panských synků prát — ba ledačím jsem byl v tom božím světě a čím jsem byl, tím jsem byl rád.
Page 187 - Mně řekl osud: Českým pěvcem buď, pěj jen, co sluší nešťastnému lidu", stesk zoufalý a žhavou jeho bídu, tvá píseň lásky trpkostí svou rmuť, buď krutě zimna v nejparnějším lidstva letě, tvůj lid má hojit, tobě srdce drát — já ledačím jsem byl v tom božím světě a čím jsem byl, tím jsem byl rád.
Page 186 - Cit s sebou vše, co národ tvůj kde bolem hněte, tisíckrát raněn zmírej nastokrát — já ledačím jsem byl v tom božím světě...
Page 249 - ... slávské lidstvu dal ku stráži. Když Slovan střeží, víc se jistě neodváží již nikdo rušit lidstva volný smír a strhnout volnost v starý hnusný vír — o lidstvo, stověký tvůj o svobodě sen se mění v skutek, v bílý volný den, noc chmurných porob k západu se plíží — hoj lidstvo — lidstvo, — den tvůj již se blíží ! OBSAH Kniha veršů výpravných Sic.
Page 244 - ... písně pějí, již jako skřivánci již přede dnem, když lidstvo ještě sklíčeno zlým snem, s červánky mladě ku nebi se nesem a nový den vítáme zpěvným plesem. V červánkách svobody my hodujeme a světlo přede dnem již zvěstujeme, však právě proto zdá se zpěv náš jen přede býti ještě pouhý krásný sen.
Page 230 - Mám pět o nynějšku bratrům písně, mám pět tklivou jara obnovu? Jakž to možno, když už za odměnu slyším v píseň řinkot okovů? Smíme dýchat, ne však o tom mluvit, smíme mluvit, ne však vlastní řečí smíme žíti, však jen skromně, skrytě, bojovat též — ale v jaké seči ! děsná mlha náhle obklopí, az té mlhy proud přehořkých slzí náhle mořem zpěv můj zatopí.
Page 185 - ... byl v tom božím světě a čím jsem byl, tím jsem byl rád. Mne osud do kolébky tvrdé dal, pak na kazajku záplatu mi přišil, pláč trpký novým jenom pláčem tišil a jenom zkrátka mne vždy spořádal.
Page 143 - Těžko jesti s blahem loučiti se, kde se vylučuji vlastním činem, mnohem krutější však loučení se, kde je vina na osudu líném. Raděj bych však po ulicích žebral, raděj kletby lidstva na se kopii, nežli bych snad u sobectví podlém lásku svoji v bídy blátě ztopil.
Page 186 - Však osud pravil: Do jistých jen dob! Až přijde ti to velké milování, smrt vyrvi dívku tvému celování, ty žij av prsou svých nos její hrob. A třeba touha, mráz i hloupý výsměch hněte, ty sám a sám se máš jen žitím brát — já ledačím jsem byl v tom božím světě, též kryptou musím býti rád.

Bibliographic information