Kdyby zdi promluvily

Přední strana obálky
ExOriente, 2009 - Počet stran: 202

Výbor z povídkové tvorby bengálské spisovatelky Ášápúrny Debí (1909-1995). Psycholožka bez diplomu, laureátka literárních cen bez základního školního vzdělání - tak lze nazvat tuto největší bengálskou spisovatelku 20. století. Patřila k poslední generaci indických žen, u nichž se školní docházka považovala za nepatřičnost; číst a psát se naučila od matky. Navazuje na domácí kořeny, především na prozaické dílo Rabíndranátha Thákura, a to nejen bohatým jazykem, ale hlavně nezpochybňujícím humanismem. K thákurovskému klasickému odtažitému (a mužskému) postoji, jenž lidské bolesti monumentalizoval a poetizoval, vytvořila současný (a ženský) protiklad: věcný pohled zblízka, zaměřený na detail, obyčejnost, každodennost. Celý život prožila v tradiční hinduistické velkorodině a rodinné vztahy jsou také dominantním tématem její tvorby. V mikrosvětě rodiny objevila zákonitosti lidského soužití platné i pro celospolečenský makrosvět. Do zahraničí proniká její dílo jen omezeně především pro těsnou závislost na indickém hinduistickém prostředí se spoustou reálií. Právě to, co by bylo pro neindické čtenáře "exotické" a tedy přitažlivé, je pro překlad velmi obtížné. Naše publikace je prvním českým knižním výborem, nahlížejícím za zdi vnitřních - ženských - částí hinduistických domovů. 

 

Co říkají ostatní - Napsat recenzi

Na obvyklých místech jsme nenalezli žádné recenze.

Obsah

Ášápúrná Debí
7
Jak to tak bývá
28
Sebevražda
46
Jen jedna adresa
65
Zajatkyně
92
Předpeklí
113
Bez přístřeší
126
Vzal co dal
146
Dokonalý plán
166
Hinduistická velkorodina v díleÁšápúrny Debí
184
Slovníček
200
Autorská práva

Běžně se vyskytující výrazy a sousloví

O autorovi (2009)

Ášápúrná Debí (1909–1995), nazývaná psychologem rodinných vztahů, patří k nejvýznamnějším indickým spisovatelkám 20. století. Narodila se roku 1909 v Kolkatě v tradiční hinduistické velkorodině, která jí jako dívce nedovolila docházet do školy, ale poskytla jí určité kulturní zázemí. Matka, vášnivá čtenářka a odběratelka časopisů, ji naučila číst a psát (pouze v rodné bengálštině!), otec, komerční umělec, ji obeznámil se světem dobových intelektuálů. Ve třinácti letech Ášápúrná publikovala svoji první povídku v dětském časopise.

V patnácti byla provdána za bankovního úředníka, který, ač sám nebyl spisovatel, nebránil jejím literárním ambicím. Uprostřed péče o dvě děti a celou manželovu velkorodinu začala její umělecká dráha, neuvěřitelně úspěšná, uvážíme-li její skromné základy a fakt, že autorka z vlastní zkušenosti poznala z celého světa pouze rodinný život. Téměř necestovala, až v pokročilém věku se jako známá autorka a členka literárních seskupení (mj. indického PEN klubu) zúčastňovala kulturních shromáždění uvnitř hranic Indie a poskytovala rozhovory (velmi upřímné a nijak nevyumělkované) kulturním činitelům indickým i zahraničním. Zemřela v rodinném kruhu v Kolkatě. Rodina zůstala jejím jediným tématem, vybroušeným v rozsáhlém díle do podivuhodné dokonalosti.

Ášápúrná byla literárně činná až do konce svého dlouhého života. Vydala na 250 románů a novel, téměř 40 sbírek povídek, více než 60 knih pro děti a přes 20 různých sborníků. Podle jejích děl byly vytvořeny desítky filmů a ještě více dramat, uvedených v divadle, v rozhlase i v televizi. Mnoho jejích knih bylo přeloženo do jiných indických jazyků, několik povídek do češtiny, ruštiny, japonštiny a do angličtiny. Do angličtiny byl přeložen i její nejvýznamnější román. Z mnohých literárních cen bengálských i celoindických, jimiž byla vyznamenána, je nejdůležitější cena Džňánpíth, udělená jí jako první ženě v r. 1976 indickým prezidentem za první díl románové ságy tří generací bengálských žen a jejich cesty za sebeuplatněním (První příslib, Subarnalatá, Bakulin příběh).

Bibliografické údaje